Komunitní plánování je metodou, která pomáhá řešit problémy lidí na regionální úrovni. Aktivizuje občany, aby se zapojili do rozhodování o podobě sociálních služeb v místě, kde žijí. Zároveň tvoří půdu pro setkávání a vzájemný dialog všech zúčastněných stran, tzv. triády.
Posláním KP je především zajišťování dostupnosti (místní, finanční, sociální, informační aj.) sociálních služeb a souvisejících aktivit. V procesu komunitního plánování dochází postupně k vytvoření takového systému, který vychází v co největší míře vstříc uživatelům služeb, jejichž potřeby jsou v určitých cyklech pravidelně zjišťovány a vyhodnocovány.
Proces plánování je založen na principu partnerství a spolupráce v rámci komunity, která je vymezena politiky, odborníky, uživateli a veřejností. Souhrnně jsou účastníci systému označováni jako zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé. Cílem KP je mimo jiné nastavení mechanismů a podmínek pro koordinaci služeb, zajištění požadované úrovně jejich kvality a sledování efektivity.
Lidé, kteří potřebují pomoc, nejsou vždy schopni si pomoc zabezpečit vlastními silami. Mnohdy se jedná o nedostatek finančních prostředků. Z uvedeného důvodu musí být zajišťována pomoc z veřejných prostředků, a to jak uživatelům služeb a aktivit, tak poskytovatelům.
Každý správce veřejného rozpočtu vychází z principu, že veřejné prostředky musí být využity účelně, efektivně a hospodárně. Účelem musí být vždy snížení rizika sociálního vyloučení. Efektivitou se především rozumí využití veřejných prostředků tak, aby byly řešeny skutečné potřeby osob. Hospodárnost vyjadřuje využití moderních metod sociální práce při řešení potřeb občanů, které vycházejí z principu nejvyšší kvality za přijatelnou cenu.
Mezi přínosy komunitního plánování patří například zvýšení zájmu cílových skupin o spolupráci při zpracování dokumentu i jeho realizaci, zvýšení pocitu sounáležitosti a motivace. Dlouhodobá spolupráce se pak stává základem pro partnerství subjektů při realizaci náročných rozvojových projektů, je předpokladem pro uplatňování vícezdrojového financování. Dalšími přínosy jsou pružné přenosy informací v rámci utvořených struktur, odborné zázemí pro politické rozhodování, efektivnější využívání finančních prostředků nasměrovaných dle potřeb uživatelů služeb, zajištění sítě kvalitních a dostupných sociálních služeb a souvisejících aktivit.