Péče vs. zaměstnání – diskuze neformálních pečujících

Péče vs. Zaměstnání

Jde to vůbec dohromady? Co si vybrat?

Dne 12. 10. 2022 proběhlo ve spolupráci se studentkou Masarykovy univerzity v Brně setkání neformálních pečovatelů na téma „Péče vs. Zaměstnání“ s podtitulem Jde to vůbec dohromady? Co si vybrat? Cílem setkání bylo diskutovat potřeby neformálních pečovatelů z Blanenska a Boskovicka, a také zjistit, jak neformální pečovatelé přistupují k dilematu mezi zaměstnáním a neformální péčí, a jak danou situaci řeší. Diskuze se zúčastnili nejen lidé, kteří pečují o své stárnoucí rodiče, ale také pečovatelé o nemocné děti.

Závěry vzájemného dialogu lez shrnout do několika základních okruhů. Palčivým tématem je nedostatečná informovanost pečovatelů, kteří často nevědí, na co mají ve své situací nárok, jakou pomoc mohou čerpat. Za nejdůvěryhodnější zdroj informací považují zejména lékaře a sociální pracovníky. Zároveň je patrný deficit v povědomí o přípravě na vlastní stáří.

Více problémů a těžkostí avizují pečovatelé, kteří jsou na péči sami, nemají sourozence, širší rodinu, která by se do pomoci zapojila. Dlouhodobá péče je pro ně potom mnohem náročnější a tak častěji uvítají, když je jim nabídnuta pomoc ze strany pečovatelských a jiných sociálních služeb.

Samotným pečujícím osobám se dostává podpora od blízké či širší rodiny, sousedů a v ojedinělých případech i od některých zaměstnavatelů, zejména u zaměstnání, která jsou silně vázaná na vnitřní etický kodex. Pomoc od nejbližších ale není vždy samozřejmostí. V těchto případech oceňují pečující osoby podporu ze strany sociálních pracovníků a pečovatelek, které pomáhají nejen nemohoucímu členu rodiny, ale také samotné pečující osobě.

Z diskuze zúčastněných dále vyplynulo, že problematiku pečování vnímají pečovatelé jinak v závislosti na věku a aktuální situace. Mladší pečovatelé spíše hledí na zajištění finanční stránky pro rodinu, která je na nich závislá a není pro ně proto lehké opustit zaměstnání, někdy je to dokonce nemožné. Starší pečující, kteří se nacházejí v předdůchodovém období, častěji zaměstnání opouští a odchází do předčasného důchodu.

Pečující osoby se často potýkají s mnoha obavami, řeší spoustu dilemat. Ačkoliv by mnozí chtěli pečovat o své stárnoucí příbuzné, mají strach z nedostatku financí a nízkých kompenzací poskytovaných státem a tak se obávají opustit zaměstnání a ujmout se péče. Jako překážku vnímají pečující osoby stálé odsouvání důchodového věku, Opodstatněnou obavou pečujících je také to, že se ve vyšším věku budou jen těžko vracet na pracovní trh.

A co by pečující osoby uvítaly? V první řadě sociální jistoty v podobě pružnějšího posuzování příspěvků na péči. Pečující osoby vnímají, že by jim pomohla delší doba tzv. ošetřovného či jiný obdobný způsob uvolnění ze zaměstnání s možností flexibilnějšího návratu na trh práce. Dále legislativní ukotvení neformálních pečujících jako cílové skupiny, které může být poskytována podpora, pomoc a edukace ze strany sociálních služeb a dalších institucí tak, aby bylo možné předcházet syndromům vyhoření i zhoršení zdravotního stavu samotné pečující osoby. Podporou by jim bylo také pořádání různých neformálních akcí a setkání, kde by si mohli odpočinout, popovídat si, něco vytvořit či zažít a vymanit se tak z rutiny a negativních myšlenek, které je často v roli pečujících provázejí.